Předseťové kypření je klíčový technologický zásah mezi základním zpracováním půdy a výsevem.
Rozlišujeme dva typy:
Mělké kypření (cca 5–10 cm)
- Provádí se lehkými kypřiči, talířovými bránami nebo rotavátory
- Rozrušuje krustu a vytváří jemně drobtovitou strukturu pro výsev
- Zachovává půdní vlhkost, vhodné pro lehčí a středně těžké půdy
Hluboké kypření (20–35 cm, někdy až 40 cm)
- Provádí se hloubkovými kypřiči, radličkovými pluhy, podrýváky
- Odstraňuje zhutnění v podorničí (plužní podorničí vrstva)
- Zlepšuje zasakování vody a provzdušnění půdy, podporuje hlubší zakořenění plodin
- Vhodné pro utužené, těžké nebo erozně ohrožené půdy
Obě metody mohou být součástí konzervačních postupů (např. strip-till, mulčovací technologie) a jsou často používány v kombinaci s meziplodinami či organickým hnojením.
Výhody: Kompatibilita s jinými řešeními, Zvýšení organické hmoty v půdě, Ochrana půdní struktury, Snižování rizika eroze, Zlepšení úrodnosti
Nevýhody: Vysoké počáteční náklady, Závislost na místních podmínkách
Podmínky implementace:
Volba technologie musí odpovídat druhu půdy, vlhkostním poměrům, klimatickým podmínkám a plodinám. U hlubokého kypření je nutné sledovat energetickou náročnost a vhodné načasování (nesmí se provádět při nadměrné vlhkosti). Nevyžaduje povolení, ale měl by být v souladu s půdoochrannými opatřeními (zejména v erozně ohrožených oblastech). Může být součástí agroenvironmentálních schémat (např. protierozní ochrana, precizní zemědělství). Některé typy půd (např. silně písčité nebo mělké půdy) nejsou pro hluboké kypření vhodné – může dojít k narušení vodního režimu nebo zvýšené erozi.
Složka ŽP: půda
Složka ŽP (přesah):