Mulčování je důležitá technika udržitelného hospodaření, při níž je půda pokryta vrstvou organického nebo anorganického materiálu. Cílem je:
- omezit ztráty vody výparem,
- ochránit půdní strukturu před erozí,
- potlačit růst plevelů,
- podpořit půdní mikrobiální aktivitu.
Typy mulče:
- Organické – sláma, posečená tráva, listí, dřevní štěpka, kompost,
- Anorganické – textilie, fólie, štěrk, drcené cihly.
Výhody mulčování:
- zlepšení vodního režimu půdy,
- ochrana před utužením a přehříváním,
- vyšší aktivita půdních organismů,
- nižší potřeba herbicidů,
- dlouhodobé zlepšení úrodnosti.
Rizika a omezení:
- riziko zavlečení invazních druhů při použití nekontrolované biomasy,
- možnost přehřátí u tmavých folií,
- při nadměrné vrstvě může dojít k omezení výměny plynů v půdě.
Výhody: Nízká cena, Kompatibilita s jinými řešeními, Zvýšení organické hmoty v půdě, Přirozené hnojení, Ochrana půdní struktury, Snižování rizika eroze, Zlepšení úrodnosti
Nevýhody: Riziko neefektivity, Nutnost kombinace s dalším opatřením
Podmínky implementace:
Mulčování není legislativně omezeno, ale:
- biomasa použitá jako mulč nesmí být kontaminovaná (např. herbicidy, semeny invazních plevelů),
- na ekologicky významných plochách (EFA) nebo v rámci AEKO je třeba mulčování koordinovat s termíny a metodikou sečení,
- v případě mulče z kompostu, kalu nebo digestátu je nutné dodržet pravidla podle zákona o hnojivech (č. 156/1998 Sb.),
- v chráněných územích nebo u vodních zdrojů je třeba zohlednit dopady na vegetaci a chemické látky (např. při použití fólií).
Mulčování je často součástí precizního nebo ekologického hospodaření, může být podpořeno v rámci ekoschémat nebo agroenvironmentálních opatření.
Složka ŽP: půda
Složka ŽP (přesah): voda
Problematika invazních druhů:
Při mulčování existuje riziko šíření invazních druhů, zejména pokud použitá biomasa (sláma, posečená tráva, listí apod.) pochází z ploch s výskytem invazních plevelů. Nevhodně zvolený nebo nedostatečně ošetřený mulč může obsahovat semena invazních rostlin, která se po aplikaci snadno uchytí v půdě.
Historie:
Mulčování jako tradiční zahrádkářská a sadařská metoda má v ČR dlouhou tradici (sláma, listí, tráva).
V zemědělství se uplatňovalo méně, ale s nástupem ekologického zemědělství (po 1990) a zejména s rozvojem regenerativních a půdoochranných metod po roce 2010, začalo být mulčování stále častěji využíváno – především ve vinicích, sadech, zeleninových kulturách a svazích ohrožených erozí.
Reference:
Organic Mulching: A Sustainable Technique to Improve Soil Quality
Kontaktní osoba: Michal Šereš (NBS expert)