DIVLAND TAČR ČZU FŽP

Biodiverzitní pásy

Katalog opatření na posílení stability a resilientní schopnosti krajiny

Biodiverzitní pásy

Skupina:

Biopásy jsou cíleně zakládané pruhy vegetace na okrajích polí, luk nebo v krajině, které slouží k podpoře biodiverzity, zadržování vody, omezení eroze a zlepšení ekologické stability zemědělské krajiny.

Biopásy (někdy označované jako biodiverzitní pásy nebo environmentální pásy) jsou specifické části půdy vyčleněné v rámci zemědělsky využívané krajiny, které nejsou určeny pro hlavní produkční činnost, ale pro ekologické a krajinotvorné funkce. Zakládají se nejčastěji:

  1. na okrajích polí, podél vodních toků, mezi bloky orné půdy nebo v erozně ohrožených místech,
  2. s výsevem pestré směsi rostlin – často kvetoucích bylin, trav, někdy i cíleně volených druhů (např. pro opylovače nebo drobnou zvěř).

Hlavní funkce biopásů:

Výhody: Podpora biodiverzity, Estetický přínos, Vysoká účinnost, Nízká cena, Kompatibilita s jinými řešeními, Zvýšení organické hmoty v půdě, Přirozené hnojení, Ochrana půdní struktury, Snižování rizika eroze

Nevýhody: Závislost na místních podmínkách, Legislativní a regulační omezení, Nutnost kombinace s dalším opatřením

Podmínky implementace:

V českých podmínkách lze biopásy zakládat v rámci agroenvironmentálně-klimatických opatření (AEKO) jako součást dotační podpory Společné zemědělské politiky EU. Podmínkou je zařazení příslušné parcely do evidence půdy (LPIS), výsev povolené směsi (např. květnaté nebo pro zvěř), minimální výměra 0,25 ha a šířka pásu alespoň 6 metrů. Biopás nesmí být sklízen ani využíván k pastvě a je třeba jej každoročně jednou pokosit bez odkladu odstranění biomasy. Pás musí být umístěn na orné půdě, ideálně na okraji honu či podél krajinných prvků a vodních toků, a jeho umístění je třeba dodržet po celou dobu závazku.

Složka ŽP: půda

Složka ŽP (přesah): voda

Aplikační potenciál: Vysoký

Rozsah / velikost: Plošný velký rozsah

Náročnost realizace: Snadné

Kvantifikace dopadu: Nízký

Časový horizont dopadu: Střednědobý

Problematika invazních druhů:

Použití neprověřených nebo necertifikovaných směsí může vést k neúmyslnému zavlečení invazních druhů do biopásu i jeho okolí. Absence pravidelné seče a obnovy podporuje rozvoj expanzních a invazních druhů, které mohou vytlačit původní vegetaci. Biopásy mohou fungovat jako rezervoár invazních druhů, odkud se šíří do cenných přírodních lokalit nebo na zemědělské pozemky.

Cena: 3 - 3 Kč/m2

Návaznost:

  • Zařazení luskovin do osevního postupu
  • Silvoorebné systémy
  • Větrolamy
  • Pásové střídání plodin
  • Intercropping
  • Průleh
  • Pěstování meziplodina
  • Půdoochranné zpracování půdy (no-till, strip-till)
  • Hnojení chlévským hnojem
  • Agrolesnictví v trvalých kulturách
  • Meze
  • Akumulační drenáž
  • Hnojení kompostem
  • Lokálně cílená aplikace herbicidů
  • Hluboké a mělké předseťové kypření
  • Zařazení jetelovin do osevního postupu
  • Malé vodní nádrže
  • Mulčování
  • Ochranné oblasti pramenišť
  • Zatravňování údolnic

Střet:

  • Zemědělství
  • Vlastnické vztahy

Jiné střety:

Kategorie dopadu změny klimatu:

  • Konektivita

Vedlejší kategorie dopadu změny klimatu

  • Vznik nových stanovišť
  • Zlepšení stavu stávajících stanovišť
  • Ztráta organické hmoty

Cíle udržitelného rozvoje (SDG)

  • 12. Odpovědná výroba a spotřeba

Historie:

V českých podmínkách lze biopásy zakládat v rámci agroenvironmentálně-klimatických opatření (AEKO) jako součást dotační podpory Společné zemědělské politiky EU. Podmínkou je zařazení příslušné parcely do evidence půdy (LPIS), výsev povolené směsi (např. květnaté nebo pro zvěř), minimální výměra 0,25 ha a šířka pásu alespoň 6 metrů. Biopás nesmí být sklízen ani využíván k pastvě a je třeba jej každoročně jednou pokosit bez odkladu odstranění biomasy. Pás musí být umístěn na orné půdě, ideálně na okraji honu či podél krajinných prvků a vodních toků, a jeho umístění je třeba dodržet po celou dobu závazku.

Reference:
Reportáž ČT - Biopásy

Kontaktní osoba: Michal Šereš (NBS expert)