Meze

Skupina:

Meze jsou pruhy neobdělávané půdy, často zatravněné nebo porostlé keři a stromy, které oddělují zemědělské pozemky nebo je doprovázejí podél svahů, cest či toků.

Meze jsou důležitým krajinným prvkem s ekologickými, půdoochrannými a estetickými funkcemi. Historicky vznikaly jako hranice mezi pozemky, dnes jsou vnímány jako prvek udržitelného hospodaření.

Funkce mezí:

• Ochrana proti vodní i větrné erozi
• Zpomalování odtoku a zvyšování infiltrace vody
• Podpora biodiverzity – útočiště pro opylovače, ptáky, drobnou zvěř
• Konektivita krajiny – ekologické koridory mezi fragmentovanými biotopy
• Zvýšení estetické a rekreační hodnoty krajiny

Meze mohou být:

• travnaté
• keřové
• stromové (aleje, remízky)
• nebo kombinované

Ideální šířka se pohybuje mezi 3 až 12 metry, v závislosti na umístění a požadované funkci.

Výhody: Regulace teploty, Snížení rizika povodní, Podpora biodiverzity, Estetický přínos, Podpora komunity, Kompatibilita s jinými řešeními, Snižování rizika eroze

Nevýhody: Omezený prostor, Závislost na místních podmínkách

Podmínky implementace:

Meze je možné dobrovolně zřídit nebo obnovit, nejsou plošně povinné, ale mohou být součástí opatření AEKO, PRV nebo pozemkových úprav. Pro trvalé zatravnění lze využít ekoschémata a agroenvironmentální dotace. Je třeba vést evidenci v LPIS – meze mohou být vedeny jako trvalý travní porost, krajinný prvek nebo ekologicky významná plocha (EFA). V chráněných územích a na erozně ohrožených plochách může být výsadba mezí doporučena nebo požadována jako součást půdoochranného managementu. Výsadba dřevin vyžaduje souhlas vlastníka, případně správce ochrany přírody.

Složka ŽP: půda

Složka ŽP (přesah): voda

Problematika invazních druhů:

Neudržované nebo nevhodně založené meze se mohou stát útočištěm pro invazní rostliny (např. netýkavka žláznatá, zlatobýl kanadský). Šíření invazních druhů může probíhat z mezí do okolních polí, zejména v případě, že jsou meze ve stálém kontaktu s ornou půdou.

Cena: 500 - 5000 Kč/m

Historie:

Meze byly po staletí nedílnou součástí tradiční zemědělské krajiny. Rozdělovaly pozemky, chránily půdu a sloužily jako pastviny nebo zdroj dřeva. V období kolektivizace (1950–1980) došlo k masivní likvidaci mezí a scelování pozemků, což vedlo k erozním a ekologickým problémům. Po roce 1990 začal návrat k obnově mezí v rámci pozemkových úprav, agroenvironmentálních programů a krajinného plánování.

Reference:

Kontaktní osoba: Michal Šereš (NBS expert)