Agrolesnictví v trvalých kulturách

Skupina:

Agrolesnictví je způsob hospodaření, který kombinuje pěstování stromů nebo keřů s zemědělskou činností (orná půda, pastva či seno), a to na téže ploše. Cílem je zvýšit produkční a ekologickou stabilitu zemědělské krajiny.

Agrolesnické systémy představují integrovaný přístup k využívání půdy, při němž jsou na jedné ploše společně pěstovány dřeviny a zemědělské plodiny nebo chována zvířata. Tyto systémy přinášejí řadu výhod:

1. Ekologické – zlepšují retenci vody, biodiverzitu, ochranu půdy před erozí a mikroklima.
2. Produkční – umožňují diverzifikaci výnosů (dřevo, plodiny, krmivo).
3. Klimatické – stromy vážou uhlík, tlumí účinky větru a extrémních teplot.

Typy agrolesnických systémů

1. Silvoarabilní – stromy + orná půda (např. řádky ovocných stromů v obilném poli)
2. Silvopastevní – stromy + pastva (např. extenzivní pastva dobytka pod stromy)
3. Agrolesnictví na úrovni krajinných prvků – remízky, větrolamy, meze se stromy

Pěstované stromy mohou být:

• produkční (např. ovocné dřeviny, rychlerostoucí dřeviny)
• ochranné (např. větrolamy, krajinotvorné dřeviny)

Výhody: Regulace teploty, Snížení rizika povodní, Podpora biodiverzity, Vysoká účinnost, Nízká cena, Kompatibilita s jinými řešeními

Nevýhody: Komplexní plánování, Riziko neefektivity

Podmínky implementace:

V českých podmínkách nejsou agrolesnické systémy zatím systematicky podporovány, ale pilotně se rozvíjejí. Pro založení systému je třeba:

• vhodně zvolit druhy dřevin (neinvazní, odpovídající klimatickým podmínkám a půdám)
• zajistit ochranu stromů proti okusu a sešlapu (zejména v silvopastevních systémech)
• naplánovat spon výsadby tak, aby umožnil zemědělskou činnost (např. vzdálenost mezi řádky strojů)
• pokud je agrolesnictví součástí trvalých kultur, je nutné jej evidovat v LPIS

Z hlediska legislativy není zatím agrolesnictví právně samostatně definováno, ale jeho prvky lze realizovat v rámci krajinotvorných opatření nebo s podporou národních a výzkumných grantů. Nová Společná zemědělská politika (od 2023) však agrolesnictví zmiňuje a otevírá prostor pro jeho budoucí podporu v ekoschématech.

Složka ŽP: půda

Složka ŽP (přesah): vzduch

Problematika invazních druhů:

Agrolesnické systémy mohou významně ovlivnit šíření invazních druhů – pozitivně i negativně. Správně navržené výsadby mohou omezit invazní druhy tím, že zvyšují druhovou diverzitu a zastiňují či vytlačují invazní plevele. Naopak nevhodný výběr dřevin, zejména introdukovaných a málo prověřených druhů, může vést k nekontrolovanému šíření invazních taxonů do okolní krajiny.

Je proto klíčové:

• volit výhradně původní nebo dlouhodobě naturalizované druhy,
• vyhýbat se introdukovaným dřevinám se známým invazním potenciálem,
• a pravidelně monitorovat výskyt nežádoucích druhů na okrajích výsadeb.

Cena: 1 - 2 Kč/m2

Historie:

České republice má agrolesnictví historické kořeny – zejména ve formě pastvy v lesích, sadových pastvin nebo alejí a mezí v polích. V období kolektivizace a intenzifikace (50.–80. léta) však byly tyto systémy vymýceny ve prospěch velkoplošné orby.

Znovuobjevení agrolesnictví probíhá od 2010 díky výzkumu (např. ČZU, Výzkumný ústav Silva Taroucy, MŽP) a evropským iniciativám (EURAF). V posledních letech vznikají pilotní výsadby (např. kombinace keřů, stromů a plodin) a roste zájem farmářů, ale chybí systémová podpora a metodika.

Reference:
Český spolek pro agrolesnictví

Kontaktní osoba: Michal Šereš (NBS expert)