Pěstování meziplodina

Skupina:

Pěstování meziplodin (angl. cover cropping) spočívá ve výsevu speciálních plodin mezi dvěma hlavními sklizněmi s cílem ovlivnit půdní procesy, připravit půdu pro další kulturu a upravit mikroklimatické či biologické podmínky bez nároku na sklizeň.

Meziplodiny se zpravidla vysévají po sklizni hlavní plodiny v létě nebo na podzim (ozimé meziplodiny), případně před výsevem jarních plodin jako jarní předplodiny.

Používají se buď jednodruhové porosty, nebo častěji směsi 2–6 druhů (např. hořčice + vikve + pohanka). Směsi se volí podle: - rychlosti vzcházení, - nároků na vláhu, - mrazuvzdornosti nebo vymrzavosti (pro samovolné vyklizení plochy), - schopnosti fixace dusíku nebo hlubšího kořenění.

Důležité je stanovit: - vhodný výsevní termín (často velmi úzké okno – srpen/září), - výsevní množství – obvykle 25–40 kg/ha pro směsi, - způsob výsevu – buď klasickým secím strojem po zpracování půdy, bezorebným výsevem, nebo rozhozem do strniště s následným zavláčením.

Meziplodiny se obvykle: - nesklízejí, - nechávají se vymrznout nebo se likvidují mechanicky (např. podmítkou, válením, sečením), - případně se používají jako zelené hnojení a zapravují do půdy před výsevem následné plodiny.

Technologicky je důležité sladit: - agronomii hlavních plodin s meziplodinou (nesmí docházet k přenosu chorob či sdílení škůdců), - čas sklizně předplodiny a výsevu meziplodiny (při zpoždění hrozí špatné vzcházení), - případně omezení herbicidů na předplodině, které mohou negativně ovlivnit klíčivost meziplodin.

Výhody: Snížení rizika povodní, Podpora biodiverzity, Kompatibilita s jinými řešeními, Zvýšení organické hmoty v půdě, Přirozené hnojení, Snižování rizika eroze

Nevýhody: Nároky na údržbu, Riziko neefektivity, Závislost na místních podmínkách, Nutnost kombinace s dalším opatřením

Podmínky implementace:

Meziplodiny lze pěstovat dobrovolně, nebo jako součást plnění dotačních podmínek (např. ekoschéma DZES 7 – střídání plodin s meziplodinami). Pro plnění podmínek je třeba:

• zapsat plochy v LPIS jako meziplodiny (kód M1–M9),
• dodržet minimální délku vegetace (např. 8 týdnů) pro dotační uznání,
• nezapravovat meziplodinu dříve než po určeném termínu (obvykle říjen/listopad dle oblasti),
• dodržet zákaz použití pesticidů na meziplodinách v některých schématech,
• v nitrátově zranitelných oblastech (ZOD) mohou být meziplodiny povinné na určitých svažitých pozemcích.

Složka ŽP: půda

Složka ŽP (přesah): voda

Problematika invazních druhů:

Pěstování meziplodin může vést k šíření invazních druhů, pokud nejsou zvoleny vhodné směsi nebo není prováděna následná kontrola porostu. Rizika zahrnují:

• Nevhodný výběr druhů – některé rychle rostoucí druhy (např. svízel, hořčice, pohanka) mohou mít invazní potenciál v určitých podmínkách.
• Kontaminace osiva – směsi mohou být znečištěny semeny invazních plevelů (např. laskavec, ježatka).
• Dlouhá vegetace bez kontroly – pokud meziplodina není správně zlikvidována, může přejít do semene a stát se plevelem.
• Přenos na okolní biotopy – některé druhy se mohou šířit mimo pole a ohrozit přírodní stanoviště.

Cena: 18 - 40 Kč/m2

Historie:

Meziplodiny byly tradičně využívány zejména v předindustriálním zemědělství jako součást osevního postupu. V období intenzifikace 20. století byly téměř opuštěny. Znovu se začaly zavádět po roce 2000, zejména na ekologických farmách a v rámci protierozních opatření. V posledních letech (po r. 2020) se jejich význam výrazně zvýšil díky ekoschématům a klimatickým strategiím EU.

Reference:
Pěstování strniskových meziplodin

Kontaktní osoba: Michal Šereš (NBS expert)