Pásové střídání kombinuje principy klasického osevního postupu s prostorovým uspořádáním plodin. Pole je rozděleno na úzké pruhy (např. 6–24 m), kde se střídají plodiny s různou náročností, hloubkou kořenění, pokryvností půdy nebo termínem sklizně.
Výhody pásového střídání:
- Ochrana půdy před vodní a větrnou erozí – vegetace přerušuje povrchový odtok,
- Zlepšení půdního zdraví a rozrůznění mikrobiomu,
- Zvýšení biodiverzity – útočiště pro opylovače a přirozené nepřátele škůdců,
- Snížení tlaku škůdců a chorob díky prostorovému oddělení hostitelských plodin,
- Možnost střídání plodin mezi pásy v následujících letech → rozšířený osevní postup.
Pásy by měly být vedeny kolmo ke sklonu terénu (v erozně ohrožených oblastech), s ohledem na šířku zemědělských strojů, a je vhodné kombinovat např. obilniny, luskoviny, pícniny, meziplodiny.
Výhody: Snížení rizika povodní, Podpora biodiverzity, Estetický přínos, Zlepšení kvality vody, Kompatibilita s jinými řešeními, Ochrana půdní struktury, Snižování rizika eroze, Zlepšení úrodnosti
Nevýhody: Komplexní plánování, Riziko neefektivity, Závislost na místních podmínkách, Nutnost kombinace s dalším opatřením
Podmínky implementace:
Pásové střídání lze dobrovolně uplatnit jako součást půdoochranných technologií, případně v rámci agroenvironmentálních opatření (AEKO). Pole s pásovým střídáním plodin musí být evidováno v LPIS, přičemž jednotlivé pásy mohou být vedeny jako samostatné DPB nebo dílčí kultury. Pro získání dotací (např. AEKO – Ochrana půdy) musí pásy odpovídat stanoveným parametrům – obvykle šířka 12–24 m, vhodná kombinace plodin a orientace pásů vůči sklonu. V erozně ohrožených lokalitách je pásové střídání často doporučeno nebo povinné jako preventivní opatření. Vhodné je také kombinovat s biopásy, meziplodinami nebo mulčováním.
Složka ŽP: půda
Složka ŽP (přesah): voda
Historie:
Pásové střídání má v české zemědělské krajině historické kořeny – v podobě úhorů, políček a remízů bylo běžné do kolektivizace v 50. letech. Po scelování pozemků byla tato praxe vytlačena ve prospěch velkoplošného hospodaření a monokultur.
Znovu se začíná uplatňovat od 90. let, výrazněji pak po roce 2015 v rámci protierozních a ekologických opatření (např. DZES, AEKO), často také v návaznosti na adaptace krajiny na změnu klimatu.
Reference:
Vrstevnicové obdělávání a pásové střídání plodin
Kontaktní osoba: Michal Šereš (NBS expert)